Vltava

Cesta se prudce svažuje do hlubokého údolí říčky. Ze strmých svahů ční vysoké buky, které se derou ke světlu, jehož není v úzkém kaňonu zjevně nadbytek. Šedostříbrná barva hladké kůry kmenů táhnoucích se v heroické vertikále vzhůru neodbytně připomíná gotické sloupy, drobné listoví v korunách, hrající všemi odstíny té zvláštní světle zelené až zlaté, rozzářené v pozdně odpoledním podzimním slunci, propouští světlo a barvy nezachytitelné foťákem.

Saša Michailidis se ptá výtvarných publicistů Matěje Forejta a Jana H. Vitvara, ten vede kulturní rubriku časopisu Respekt. Ministerstvo kultury vypsalo nové výběrové řízení na pozici generálního ředitele Národní galerie Praha. To předchozí v červenci zrušilo. Nový ředitel by měl nastoupit 1. ledna 2027. Co se v aktuálním konkurzu změnilo? Jakou představu o budoucnosti NGP má ministerstvo a co musí nabídnout kandidáti? Jaké priority čekají nové vedení instituce?

Výtvarnice, kterou znají lidé u nás i ve světě, se zamýšlí nad svou životní cestou, která ji přivedla k divadlu i k malování. Jak moc ji proměnil Jiří Srnec i rozchod s ním a co je pro ni důležité dnes?

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

První soutěž s názvem Concertino Praga se konala v roce 1966. Název vymyslel hudební redaktor a skladatel Viktor Kalabis. Během šedestáti let existence stála soutěž u prvních krůčků mnoha významných umělců: houslisty Václava Hudečka, klavíristy Larse Vogta, hornisty Radka Baboráka nebo klavíristy Matyáše Nováka. Ve vltavském seriálu připomeneme začátky soutěže i atmosféru, která panovala mezi soutěžícími a je potěšujcí, že panuje i dodnes.

Do údolí Val Lumnezia ve švýcarském Graubündenu jsme se vrátili po pár letech a chtěli navštívit stavby, které zde mezitím vznikly. Pár jsme si vytipovali a až později mi došlo, že jsme instinktivně vybírali nejen podle autorů, ale především podle účelu. Zůstaly ty, jejichž hlavním posláním je zlepšení místa, společnosti a života, jakkoli i ostatní měly zajímavou formu.

Saša Michailidis se ptá dvou filmových historiků, kurátorky NFA Iwony Łyko-Plos a ředitele Českého centra Varšava Petra Vlčka. Nezvaní hosté, Kanály, Popel a démant, Země zaslíbená, Člověk z mramoru a Člověk ze železa, Danton nebo Katyň - filmy, které spojuje jméno polského režiséra Andrzeje Wajdy, který zemřel před deseti lety. A letos v březnu jsme si připomněli 100 let od jeho narození. Co nám dílo režiséra Wajdy říká dnes? Repríza z 5. 3. 2026.

Slouží sboroví důstojníci Stanislav Zdeněk a Olga Zdeňková.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Povídka zachycující jednu z mnoha spiritistických seancí, kterým rádi a často holdovali obyvatelé českého Podkrkonoší.

Ve věku 94 let zemřel přední sklářský výtvarník a pedagog Vladimír Kopecký. Poslechněte si rozhovor z roku 2022, který jsme s ním pořídili pro pořad Momenty. Přemítá v něm mimo jiné o tom, jak jeho tvorbu ovlivnil vážný úraz hlavy, proč chtěl vždycky dělat ošklivé sklo a že by umění mělo člověka zasáhnout.

Dokončil jsem právě jeden velký ediční projekt, na kterém jsem strávil s přestávkami několik let života: historický pramen z prvních dekád minulého století. Musím se přiznat, že jsem zažil řadu okamžiků, kdy jsem propadal malomyslnosti.

Saša Michailidis se ptá divadelní publicistky a kritičky Jany Machalické a spisovatelky a publicistky Zuzany Maléřové. 3. října jsme si připomněli 90 let od narození režiséra a herce Jana Kačera. Jak přistupoval hlavně k divadelní práci? Jak prožíval umělecké zákazy a pády? Na Jana Kačera jsme vzpomínali před dvěma lety, když zemřel. Repríza z 5. 6. 2024.

Americká novinářka Ann Applebaum před časem poznamenala, že ruská propaganda se rozpadá, protože funguje pouze tehdy, když je v ní alespoň zrnko pravdy. Nyní se ale proměnila v čirou lež, které už jen těžko kdo uvěří.

Saša Michailidis se ptá šéfredaktora Page not Found Jakuba Zelenky a šéfredaktora Voxpotu Vojtěcha Boháče. Českou mediální scénu v posledních letech obohatilo několik projektů, které si daly za cíl rozvíjet nezávislou žurnalistiku. Stojí za nimi novináři, nikoliv silné mediální domy s už vybudovanou manažerskou strukturou. Jak mediální projekt, vzniklý takzvaně na zelené louce, udržet? Kde brát manažery, kteří by dokázali takové menší projekty řídit?

A skoro si ho už splnil. Před necelými třiceti lety založil a od té doby vede špičkový chlapecký sbor Bonifantes, který vystupoval po boku hvězdných sólistů, na Expu v Japonsku nebo ve Vatikánu před papežem Františkem a osmdesátitisícovým publikem. Co je nejtěžší na vedení takového vokálního tělesa? Jak překonává specifika ryze chlapeckých hlasů? „Je to alchymie, která je nakonec v rukou Hospodina,“ vnímá proměnu klučičího sopránu na mužský tenor.

Jihomoravská pole jsou jako otevřené dlaně. S remízky a cestami jako by měly i prsty, které se snaží uchopit horizont. A na obzoru těch zvoucích rukou a na konci obce Nesvačilka stojí válcová dřevostavba s jemnou špicí. Kaple Panny Marie Bolestné je něčím mezi stromem, majákem, úlem a chrámem. Úchvatně jednoduchá a uvnitř působivá díky souhře pronikajícího světla.

„Vedle umění pro veřejný prostor se při plánování komunitního života na sídlištích počítalo i s takzvanou živou kulturou. Samozřejmě oficiální a nezávadnou,“ říká Vladimir 518 ve třetí epizodě série Betonový lidi. Poslechněte si, jak se plánovala a realizovala oficiální kultura českých sídlišť. Ve třetí epizodě série Betonový lidi promlouvá kurátorka Denisa Václavová, historik a teoretik umění a architektury Rostislav Švácha nebo architekt a urbanista Zdeněk Hölzel.

Na Barrandově jsme chtěli postavit město. To byla naše utopie, protože z těch krabic moc udělat nešlo. Soustředili jsme se na urbanismus, na fungování, říká architekt a urbanista Zdeněk Hölzel. Poslechněte si bonus ke třetí epizodě série Betonový lidi.

Saša Michailidis se ptá zakladatele pražské galerie současného umění Clauda Antonína Jiráta a poradce, analytika investičního fondu Pro arte a historika umění Adama Hnojila. Sbírání umění není jen otázkou vkusu a radosti z obrazů nebo soch. Potkávají se v něm emoce, prestiž, peníze i otázka budoucí hodnoty díla. Jak dnes v Česku přibývá sběratelek a sběratelů?

Jednou ze sfér, v níž momentálně hrají generativní umělá inteligence a rozsáhlé jazykové modely velkou roli, je překvapivě literatura. Už teď se diskutuje o tom, jestli umělá inteligence připraví překladatele o práci, nebo jestli se bez práce špičkových překladatelů – a zvlášť v oblasti náročné, umělecké prózy – prostě neobejdeme.

Byla editorkou Havlových textů a spolu se svým manželem režisérem Andrejem Krobem taky jeho blízkou přítelkyní. Ve Vizitce jsme na něj v den nedožitých devadesátých narozenin zavzpomínali. „Havel si v sobě nesl velmi silné faustovské téma. Oslovilo ho, když byl v roce 1977 poprvé ve vězení,“ vypráví ve Vizitce a dodává: „Mrzí mě, že se dnes tolik Havlovy divadelní hry nehrají, mají mnohé co říct i k dnešnímu dni. I když zájem mladé generace o jeho texty je velký.“

Saša Michailidis se ptá architekta a urbanisty Filipa Tittla z kanceláře UNIT architekti a architektky Laury Doležalové z ostravského studia Tečna. Vltava uvádí audio sérii Vladimira 518 s názvem Betonový lidi. Ta přináší nový pohled na stará paneláková sídliště.

Historik Jan Klíma vypráví o svých zkušenost z Afriky, o účasti na Expedici Monoxylon i o vdečnosti za to, že žijeme v kulturní a fungující zemi.

Léto se přehouplo do podzimu a tady na jižní Moravě, kde žiju, nám konečně chvílemi prší. Chodím v dešti, záměrně bez deštníku, protože po měsících, kdy byly z nebe padající kapky jen vzdálenou vzpomínkou, působí nynější přepršky jako vítaná a osvěžující mana.

17. září nad ránem zemřela ve věku 94 let významná osobnost podzemní církve i brněnské diecéze, žena, která byla v 70. letech biskupem Felixem Maria Davídkem tajně vysvěcena na katolického kněze.

Svatý František z Assisi, ekologická teologie a chvalozpěv mládenců v peci ohnivé. A co s tím dominikán Matthew Fox?

Když do poklidného evropského obchodního rybníčku vjede dravá americká ryba.

Saša Michailidis se ptá hostů na novou knihu VISIT Czechoslovakia! Příběhy českých a slovenských cestovatelských plakátů. Publikace právě prostřednictvím plakátů prochází dějinami Československa od roku 1918 až do jeho zániku v roce 1992. Britskému zpěvákovi a multižánrovému hudebníkovi Stingovi je 75. Zeleně natřená střecha? Tudy cesta nevede, jestli chceme brát vážně udržitelnou architekturu, říká odborník u příležitosti Dne architektury.

Když jsem studoval v Řecku, do univerzitní učebny si pravidelně chodil lehnout pes. Ležel vzadu za lavicemi a nikomu nepřekážel. Po vyučování šel… – chtěl jsem říct domů, ale ten pes žádné doma neměl.

Saša Michailidis se ptá vltavské redaktorky Anny Marie Schorm a publicisty a spolupracovníka Vltavy Ondřeje Konráda. Nehraje snad jen metal. Jinak už britský zpěvák a multižánrový hudebník Sting, kterému je 2. října 75 let, vyzkoušel za svou více než padesátiletou kariéru leccos – punk, reggae, jazz, pop, world music i klasickou hudbu. Co dělá Stinga Stingem?

V novém cirkusu posouvá možnosti jednotlivých artistických disciplín a ve svém performativním umění kombinuje různé cirkusové techniky. Za svoji inscenaci Frekvence je nominovaná na Cenu Thálie v kategorii Alternativní divadlo. Zkoumá v ní možnosti svého těla za pomoci technologií, které v reálném čase snímají její tepovou frekvenci. „Nejdřív jsem si myslela, že tepovou frekvenci nejvíc zvýším pohybem, zjistila jsem ale, že nejrychlejší je stres,“ popisuje ve Vizitce.

Až někdo z vědců rozluští, za jakých podmínek se houbové zárodky mění v plodnice, dostane Nobelovu cenu. Já zatím žádné teorie nepíšu. Jen chodím po lipnických lesích a pozoruji. – Trpělivě sbírám příběhy a jsem zvědavá, co najdu. Vědec by řekl, že „shromažďuji data“.

Saša Michailidis se ptá editorky knihy VISIT Czechoslovakia! Příběhy českých a slovenských cestovatelských plakátů Lindy Kudrnovské a literárního historika Martina Bedřicha. Nová publikace přibližuje historii Československa od roku 1918 až do jeho zániku v roce 1992. Praha, lázně, hory, folklor, architektura, příroda...

Za ztvárnění manžela Hedy Gablerové v Ibsenově dramatu v Národním divadle pod režijním vedením Viktora Bodóa se dostal do užších nominací na Cenu Thálie. Psychologicky s ostatními herci inscenaci pečlivě pitvali a řešili nepřeberné množství detailů včetně toho, co nosí postavy v kapsách. „Myslím, že Heda Gablerová je o prazákladní pravdě, díky tomu, že postavy nežijí v pravdě, se dostaly tam, kde jsou, a to platí i v životě,“ vysvětluje ve Vizitce.

Pořídil jsem si do telefonu aplikaci na rozpoznávání ptáků. Zachytit neustále se pohybující a v různě vysokém roští či stromech mizející opeřence fotoaparátem se mi moc nedaří. Zato určování ptačích druhů podle zpěvu mě baví nesmírně.

„Systém, kterému idea masové prefabrikace bydlení vyhovovala, ji sám začal degradovat. Z plánů, které podněcovaly nadšení ze života v budoucnosti, se stávala monotónní realita, která měla k původním představám daleko,“ říká Vladimir 518 ve druhé epizodě série Betonový lidi. Realizaci sídlišť rozebírá s historikem a teoretikem umění a architektury Rostislavem Šváchou, architektem a urbanistou Zdeňkem Hölzelem a teoretikem a historikem architektury Rostislavem Koryčánkem.

„Architekti sídliště po revoluci zcela vypustili ze svých portfolií. Změnilo se to až koncem devadesátých let, kdy o sídlištích začali vážně mluvit Josef Pleskot a Ladislav Lábus,“ říká Rostislav Švácha. Historik a teoretik umění a architektury je hostem bonusového rozhovoru ke 2. epizodě série Betonový lidi. Tématem je degradace původních myšlenek za českými sídlišti.

Saša Michailidis se ptá historika a popularizátora architektury z plzeňského spolku Pěstuj prostor Petra Klímy a architekta Jiřího Zábrana, oba jsou zakladateli Plzeňského institutu současné architektury. Letošní Den architektury je ve znamení nedostupnosti bydlení v Česku. Jakou roli by mohla sehrát při řešení tohoto nepříznivého fenoménu udržitelná architektura? Jaké jsou její hlavní zásady a priority? A co v praxi obnáší prosazovat u nás udržitelnou architekturu?

Jeho alternativní kapela Ty Syčáci vydává nové album DLOUHÁ ŠIROKÁ A BYSTROZRAKÁ. Tak si říkají fiktivní performerky, které si sám vymyslel. Album podle něj dělá dlouhý nos na patriarchát i konformismus. „Je to feministický konceptuální příběh. Dominance a to, že někdo někomu šéfuje, vyvane ve prospěch spolupráce a kreativní partnerskosti,” vysvětluje ve Vizitce, kde taky přiznává, že se jeho fyzické básnictví proměňuje.

Co ještě může na tvorbě Václava Havla překvapit? Nová minisérie Vltavy představuje méně známé dramatické texty – od raných jednoaktovek a skečů ze 60. let až po poslední hru z roku 2010. Redaktorka Veronika Jošková Štefanová si o nich povídá s teatroložkou Lenkou Jungmannovou z Akademie věd, odbornicí na českou dramatiku druhé poloviny 20. století.

Co ještě může na tvorbě Václava Havla překvapit? Nová minisérie Vltavy představuje méně známé dramatické texty – od raných jednoaktovek a skečů ze 60. let až po poslední hru z roku 2010. Redaktorka Veronika Jošková Štefanová si o nich povídá s teatroložkou Lenkou Jungmannovou z Akademie věd, odbornicí na českou dramatiku druhé poloviny 20. století.

Sledoval jsem seniorku v páté řadě kostelních lavic s opatrnou nervozitou. Většina publika byli junioři a juniorky, jak je na festivalu mládeže obvyklé, část návštěvníků tvořili nejspíš jejich rodiče, tedy lidé kolem čtyřicítky, možná padesátky.

Bohoslužbě sloužené pod širým nebem na Mariánském náměstí předsedá Stanislav Příbyl, arcibiskup pražský. Slovem provází Eva Hazdrová-Kopecká.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.